Prosinec 2008

Kempo

26. prosince 2008 v 11:55 | Martin |  Kempo
Za dob dynastie Čou vznikl v Čině obranný systém, při němž se v různých postojích využívalo hlavy, dlaní, hran rukou, prstů, pěstí, ramen, loktů, prstů na nohou, pat a hran chodidel. Umění sloužilo zároveň k tělesnému tréninku a sebeobraně. Mnich Ta Mo (známý pod jménem Bódhidharma) putoval za dynastie Liang (506 - 556) pěšky z Indie do Činy a v chrámu Shao-lin v provincii Chenan zvěstoval učení Buddhy. Když si všiml, že jeho stoupenci se při kázáních usínají vyčerpáním, zavedl pro své žáky každodenní ranní trénink sestávající z 28 mnišských a dalších 24 svalových cviků za účelem získání tělesné svěžesti. Díky těmto cvičením (zvláštní důraz byl kladen na dýchací techniky) byli mniši silnější a čilejší. Po smrti Bódhidharmy upadlo jeho učení téměř v zapomnění. Za doby dynastie Jüan (1260 - 1368) vstoupil do kněžského stavu čínský boxer jménem Jen, který ovládal staré čínské sebeobranné umění "pok-kek" (pěstní techniky a bloky spojené s bleskurychlým uhýbáním v nízkém postoji), a zabydlel se pod jménem Ťüe Jüan v chrámu Shao-lin. Usiloval zde o obnovení Bódhidharmova umění a rozšířil počet cviků na 72. Ťüe Jüan, který se mezitím stal vrchním šaolinským knězem, zcestoval Čínu a během jednoho putování byl svědkem přepadení starého muže lupičem. Stařec útočníkovi mrštně uhnul a potom se jej dotkl dvěma prsty, načež jeho protivník klesl v bezvědomí k zemi. Tento muž jménem Li dovedl kněze k dalšímu mistrovi, který se jmenoval Paj Ju-feng. Tito tři muži se spojili a vytvořili v klášteře Shao-lin základy "šaolinského chrámového boxu", systému o 170 pohybech s vysokými postoji, kopy relativně rychlými cviky. Paj Ju-feng propracoval chrámový box dále, když do něj zařadil "styly zvířat" a zvýšil počet cviků na 181. Vedl žáky k tomu, aby v pěti stylech zvířat byla obsažena komplexní různorodost technik, které spolu s lidskými prvky (duše, dech, síla, kosti, šlachy) musí splynout v jednotu. Styl draka celou řadou poloh slouží k zušlechtění ducha i těla. Jeho pět nejdůležitějších bodů - srdce, obě dlaně a obě nohy - musí být natolik navzájem sladěny, že pohyby připomínají draka, který se vznáší ve vzduchu a je schopen otáčet se všemi směry, přičemž při těchto cvicích záleží na lehkosti, pohyblivosti a nenucenosti. Styl hada slouží především pěči o dýchání. Cvičící se snaží zvládnout hluboké dýchání a usiluje o to, aby byl ohebný a vláčný jako had - v neustálém pohybu, s vnitřním klidem, ale v trvalém napětí. Cílem stylu tygra je procvičování a posilování kostí. Všechny pohyby mají být lehké a živé a kontrolované očím, které se podobají očím tygra. Styl leoparda slouží k nácviku síly. Je při něm třeba zaujmout skrčené postavení. Protože drápy leoparda jsou menší než tygří, cvičící zakřivuje prsty a vytváří napůl sevřenou pěst. Dýchání je pomalé a klidné, aby síla mohla prostoupit celé tělo. Styl jeřába procvičuje především šlachy (spojují svaly s kostmi). Silné šlachy (také v krční a týlové oblasti) mají zajistit, aby žák dokázal pevně stát na jedné noze, neboť jeřáb má ve zvyku ve stoji na jedné noze pozorovat svoji kořist, aby vzápětí bleskurychle a elegantně zaútočil.Cvičenec musí na vše v okolí zapomenout, soustředit se a dbát na své pohyby, aby tak posílil vlastní nervovou sílu. Jeho tělo by mělo být uvolněné a bez napětí - oči otevřeny. Techniky kempa (kempó - učení boxerského souboje) jsou založeny rovněž na protilehlých principech "jin a jang". Podle taoistických představ jsou základem vesmíru protichůdné síly, které působí současně a o stejné intenzitě, navzájem se ovlivňují a prostupují se. Černá část symbolu znázorňuje pasivní, ženský princip, bílá část potom aktivní, mužský. Všechno pozitivní v sobě nese zároveň negativní a naopak. Vyrovnávání obou protikladů v nekonečném vesmíru (symbolizovaném kruhem) se děje neustále. Šaolinské kempó je tvořeno kombinací "měkkých" a "tvrdých" metod. Zhruba 30 procent se používá pro dolní končetiny. Kempó se těšilo oblibě především za doby dynastie Ming a Číně se praktikovalo v několika severních a jižních provinciích prostřednictvím mnoha rozličných stylů. Bylo označováno jmény jako čchüan-fa či kung-fu. V průběhů časů se techniky kung-fu dále rozvíjely a pozměnily a odlišily se tak značně od šaolinského kempa, kterému se ještě dnes jako sebeobraně beze zbraně vyučuje téměř v jeho původní podobě. Mnoho nejrůznějších asijských sebeobranných systémů, jejichž základem jsou techniky úderů a kopů, vychází z původních forem šaolinského chrámového boxu. Japonský ekvivalent čínského chrámového boxu objevil okolo roku 1930 Došin So. Jeho bojové umění, jež nazval "šorindži-kempó" (centrem je chrám Šorindži v Japonsku), tvoří harmonická kombinace měkkých a tvrdých technik a je silně spojena se zen-buddhismem. Techniky pěstí a nohou jsou doplněny technikami zdvihů a hodů, přičemž zvláštní důraz se klade na mrštné pohyby těla (tai-sabaki). V současné době se kempu vyučuje i v Evropě na některých sportovních školách.