Leden 2008

Legenda o vzniku Wing Chun kung fu

25. ledna 2008 v 21:06 | Martin |  Kung Fu
yip_man
Doba vzniku se datuje zhruba do druhé poloviny 17. století, do doby konce vlády dynastie Ming a nástupu dynastie Qing [Čching]. Nástup nové dynastie si vyžádal mimo jiné i změny starých nařízení a zákonů. Tyto změny daly podnět ke vzniku mnoha odbojových skupin, které požadovaly návrat k původním zaběhnutým zvykům a pořádkům.
2, velikost: 63.35 KB, obrázek se otevře v novém okněTěmto skupinám pomáhali a nejednou je i vedli mnichové - mistři různých bojových stylů. Historie Wing Chun je bezprostředně spjata se jmény: Shi Shin, Fun To Tak, Min Hin, Pai Mei a legendární ženy Ng Mui, které se přisuzuje zásluha při tvorbě více stylů. Protože nácvik a zvládnutí celého dosavadního systému boje zvaného Shi Pa Lo Han Sho [Shih pa lo han sho (Š'-pa luo-chan-šou), česky Osmnáct rukou žáků Buddhových] trvalo přibližně 18 let, rozhodla se skupina 5 jmenovaných mistrů vypracovat nový, účinnější styl boje, současně s tím, aby doba výuky a zvládnutí technik byla zkrácena na polovinu. Kolem roku 1674 byla práce na vzniku nového stylu přerušena vypálením kláštera Shaolin. Mezi těmi, kteří se zachránili, byla také mniška Ng Mui, která později rozvinula nový styl na základě svého pozorování boje mezi liškou a jeřábem. Navíc styl obohatila o cvičení se zbraněmi, které se později začaly nazývat motýlí meče Bart Cham Dao. Jednoho dne se objevil v blízkosti jejího domu kupec jménem Yim Jee a jeho dcera Yim Wing Chun. Ng Mui jim poskytla přístřeší a zakrátko si dívku velmi oblíbila. Rozhodla se, že ji naučí umění Ko Siu Yao (metoda boje Ng Mui). Později Yim Wing Chun tento styl ještě zdokonalila na základě celé řady vítězných konfrontací.
Nicméně své umění nikomu nepředávala. Teprve po mnoha letech se rozhodla zasvětit do tohoto bojového umění svého manžela Leung Bok Chana, který nadšen dynamikou a důsledností technik pojmenovawing, velikost: 12.3 KB, obrázek se otevře v novém okněl toto bojové umění Wing Chun Kuen (Pěst Krásného jara). Zanedlouho naučil toto umění svého přítele Leung Lon Kwae a ten před svou smrtí jej předal vedoucímu kočovné skupiny umělců Wong Vah Boovi. Umělci se přemísťovali na svých cestách za obživou na džunkách, proto rozšířili cvičení o zbraň jim nejpřirozenější - dlouhé bidlo Luk Dim Bom Kwun, kterým se odráželi od břehů a dna řek. Wong Vah Bo a Leung Zee Tai, kteří vynikali v ovládání této dlouhé tyče, cvičení obohatili a zdokonalili. Leung Zee Tai naučil tento styl i Leung Jana žijícího v provincii Guangdong, který se stal později velkým mistrem Wing Chun kung fu a byl to on, kdo vůbec jako první přijal několik žáků.
Po smrti Leung Jana došlo k rozvětvení stylu, neboť nastaly velké neshody mezi pozůstalými a žákem mistra Chan Wah Shunem, který vybojoval mnoho vítězných utkání a stal se tím stejně slavným jako jeho učitel. V době, kdy přijal několik žáků, ho kontaktovala bohatá rodina Yip, která mu pronajala prostory k výcviku stylu Wing Chun. Z této doby pochází první zmínka o mladém Yip Manovi, 4, velikost: 9.64 KB, obrázek se otevře v novém okněkterý už jako desetiletý projevoval talent a mimořádný zájem o styl Wing Chun. Po několika letech mistr Chan zemřel a mladý Yip Man odjel na studia do Hongkongu, kde se seznámil se starším synem mistra Leung Jana, Leung Bikem, a stal se jeho žákem. Po ukončení studia se zaměřil pouze na zdokonalení ve stylu Wing Chun. Tento způsob života přerušil konec druhé světové války, se kterým nastaly v Číně velké společenské změny. Protože byl Yip Man velmi bohatý, musel uprchnout do Hongkongu, kde v roce 1950 otevřel první veřejnou školu stylu Wing Chun.
Mezi jeho poslední žáky patřili legendární Bruce Lee, Leung Ting, ale především William Cheung, který je nejvyšším představitelem Světové asociace Wing Chun kung fu. Uvádí se, že také mistr Yiplee_wing_chun, velikost: 14.75 KB, obrázek se otevře v novém okně Man začal experimentovat se stylem a tím dal základy ke vzniku několika modifikací. Po smrti Velkého mistra se jeho žáci rozhodli, že styl dosud předávaný pouze Číňanům, umožní cvičit všem zájemcům bez ohledu na národnost.
V současné době existuje mnoho směrů a podob stylu, neboť většina učitelů přizpůsobila cvičení svým dispozicím.
Takto podávaná historie vzniku Wing Chun kung fu je uváděna v oficiálních materiálech Světové asociace Wing Chun kung fu.
Zdroj: CAD Press

Muzeum sifu Yip Mana

7. ledna 2008 v 17:09 | Martin |  zajímavosti
busta sifu Yip ManaVe dnech 9. a 10. listopadu 2002 se uskutečnilo v čínském Fatshanu slavnostní otevření muzea na západě nejznámějšího mistra WingVing ChunTsun Kung Fu, Sifu Yip Mana. Pro ty čtenáře kteří se v osobnostech čínských Mistrů neorientují tak dobře jen připomeneme, že Sifu Yip Man byl učitelem slavné filmové hvězdy Bruce Leeho. A jsme doma, že?! Zde jeho krátký životopis: Yip Man se začal učit kung fu ve svých 11ti letech u mistra Chan Wah Shun a cvičil u něj do svých 13ti, kdy mistr zemřel. Dále pokračoval u Ng ChungSo a později se prý dále učil u mistra Leung Bika (v Hong Kongu má ovšem většina WingVing ChunTsun mistrů za to, že to je postava smyšlená Yip Manovým přítelem, novinářem Lee Manem, když byla potřeba velké reklamy k otevření Yip Manovy školy v Hong Kongu v roce 1950).

Sifu Yip Man tedy vystřídal několik svých učitelů než v roce 1940 (někdy se uvádí 1943) začal sám vyučovat menší počet žáků v Číně, Fatshanu. Dodnes tam žijí a učí ve svých školách jeho dva vůbec nejstarší žijící žáci, Sifu Lun Kai a Sifu Kwok Fu. V roce 1949 přesídlil do Hong Kongu a s pomocí přátel tam téměř ihned otevřel školu kung fu. V následujících 20ti letech se jeho škola stane známou, hlavně díky Bruce Leeovi. Yip Man zemřel v roce 1972. Dnes je převážná většina škol WingVing ChunTsun Kung Fu ve světě vedena jeho následovníky...
Yip Manovo muzeum
mladí žáci mistra Wong NimYi s ukázkou Chi Sau cvikůPoté co bylo v ShunDe postaveno "muzeum Buce Leeho předků" a "Wong FeiHung muzeum" ve Fatshanu, rozhodli se Yip Chun a Yip Ching, synové Yip Mana, zřídit obdobný projekt - "Yip Manovo muzeum". Přibližně rok trvající snaha a sbírka peněz přinesla své ovoce . V muzeu najdeme bezpočet různých fotografií a dokumentů, některé osobní Yip Manovy věci, zápisky o kung fu, jeho vlastní zbraně a pomůcky na cvičení a neustále jsou promítány jeho staré zaznamy při cvičení kung fu.
kolekce fotografií sifu Yip Mana a Bruce LeeJe rozděleno na několik místností z nichž každá je věnována jednomu určitému tématu: WingVing ChunTsun ve světě, význačným mistrům - Yip Manovým žákům a největší z nich Yip Manovi samotnému, s mohutnou bronzovou bystou v nadživotní velikosti. U fotografií je vždy popisek čínsky a anglicky a najdeme zde mnohdy překvapující informace, od koho se kdo skutečně učil, jak dlouho apod... Návštěvník též může zakoupit památeční knihu plnou zajímavých fotografií a nože, věrnou to napodobeninu originálu Yip Manových. V přístavku určeném na popíjení čaje je pak možno u "kung fu čaje" rozjímat o tom zda návštěva splnila očekávání...
Slavnostní otevření
Sifu Ivan Rzounek na podiu předvádí Siu Lim TauSlavnostní otevření "Yip Manova muzea" trvalo dva dny a bylo spojeno i s množstvím různých akcí mimo - jako semináři, večeřemi a družení se všeho druhu. Zastoupeny byly školy z celého světa, z České republiky byla pozvána škola jediná - "Mai Gei Wong Wing Chun International - European Branch", škola Sifu I.Rzounka.
Před samotným zahájením mohli účastnící volně debatovat, pořizovat památeční fotografie a vyměňovat zkušenosti s originálními žáky Sifu Yip Mana. Přítomni byli jeho nejstarší žijící žáci Lun Kai a Kwok Fu z Fatshanu, dále pak Lok Yiu se svým synem a pár žáky z hong kongského policejního klubu, Tsui Sheung Tin, Siu Yuk Man, Yip Ching, Yip Chun a mnozí další z Hong Kongu a jejich následovníci. První den otevření byl zahájen, jak jinak, dokonale provedeným "Lvím tancem" a byl věnován ukázkám nespočtu škol WingVing ChunTsun z Číny, které nejsou stejné linie jako škola Yip Manova.
Mistr Wong Nim Yi s ukázkou Chi SauCelé odpoledne se na podiu střídali žáci i zkušení mistři a bez jakékoliv předchozí přípravy či nácviku "kung fu scének" předvedli, že do Číny se skutečně Kung Fu nemusí vracet, protože ještě nikam neodešlo... Důkazem toho, že má co nabídnout všem zájemcům o WingVing ChunTsun je, že každý z mistrů byl po ukázce obležen cizinci a mnohde vznikaly improvizované "semináře" čínského WingVing ChunTsun. Mistr Wong Nim Yi, vedoucí školy "Mai Gei Wong" dokonce okolo sebe shomáždil takový dav zájemců, že byl přerušen právě probíhající program a byl znovu vyzván na podium k ukázce "Chi Sao".
Každý z diváků si mohl udělat na vlastní oči úsudek a názor na mnohé linie WingVing ChunTsun a v extrémě přátelské atmosféře, typické pro čínskou komunitu kung fu, pak v předlouhých diskuzích a "testech" rozšířit svůj obzor.
...jedna rodina
Leung Ting Wing Tsun v podání Leung Tingova osobního, mistrovského žáka Tam Hun Fana Sifu, 9.mistrovský stupeňDruhý den byl ve znamení ukázek žáků Sifu Yip Mana. Bez jakýchkoliv tajností byly prezentovány veškeré sestavy, cviky, chi sao, sparring i zbraně prostřednictvím žáků nejstarších Yip Manových žáků nebo i jich samotných. Mnoho variací všech sestav ukázalo, že vnější podoba (pokud dotyčný ví co dělá) není pro WingVing ChunTsun Kung Fu až tak důležitá, že podstatný je princip, myšlenka.
A to byl jednotící prvek všech účastníků této monstrozní akce. V Číně totiž často uslyšíte : " WingVing ChunTsun yat pai... ( WingVing ChunTsun jedna rodina...)"
zdroj:www.bojovaumeni.cz

Freestyle Karate-sestavy na hudbu

3. ledna 2008 v 17:33 | Martin |  Freestyle Karate
FreestyleNěkdo je nazývá americkým karate či americkým kickboxem, jiný "freestylem". Řeč je o moderních bojových sportech, kombinujících v sobě prvky karate, taekwonda, wu-šu a jiných tradičních bojových umění, okořeněné notnou dávkou akrobacie, to vše za doprovodu rychlé taneční hudby. Vše se zamíchá dohromady, někdy se přidají exotické zbraně jako je kama či nunchaku, a vznikne oku lahodící, dynamická a vzrušující směsice pohybů, která by se dala definovat jako "moderní kata".

S tradičními bojovými uměními má pramálo společného, ale přesto (anebo právě proto) přitahuje široké publikum. U nás v poslední době taková exhibice byla k vidění např. na brněnské, pražské či svitavské budoshow v podání dvojice Marek Svitek a David Stránský.
Freestyle Ovšem divácká představení nejsou to jediné, co k freestylu patří. V této disciplíně se na západě běžně soutěží. Jedná se o různé druhy forem (sestav) - formy se zbraní, beze zbraně, tradiční formy, volné formy atd. K těmto sestavám pak neoddělitelně patří sparring (semikontaktní zápasy). Soutěží se v jednotlivcích či v týmech vyřazovacím způsobem, při týmových závodech vítězí tým s nejlepšími výsledky ve formách i v zápasech. Asi nejdůležitější organizací pořádající taková klání je NASKA (North American Sport Karate Association) a mezi významné poháry v rámci této organizace patří např. Charlie Lee Nationals, Diamond Nationals, Bluegrass Nationals, U.S.Open a další. U nás na starém kontinentě se podobná soutěž zrodila poměrně nedávno, a tak se za pár týdnů dočkáme teprve třetího French Open.
Vraťme se však k hudebním formám. U nich se posuzuje technické provedení jednotlivých pohybů, sladění s hudbou, ale také nasazení jedince (jeho koncentrace). Staří mistři by se asi divili, co si dnes představujeme pod pojmem koncentrace, ale pravdou je, že moderní doba s sebou nese poněkud jiné hodnoty a - ať se nám to líbí nebo ne - vizuální přitažlivost moderních bojových sportů je to, co momentálně mladé lidi k bojovým uměním nejvíc táhne.
Freestyle V poslední době se věková hranice soutěžících v moderních bojových sportech dramaticky hýbe směrem dolů. Zatímco před deseti lety (ano, už tenkrát se ve Spojených státech v této disciplíně soutěžilo) byl průměrný věk závodníků kolem dvaceti let, dnes často spatříme i dvanácti- a třináctileté účastníky soutěží (chlapce i dívky). Naproti tomu rok od roku roste jejich technická vyspělost. Hranice jsou bořeny, a tak jestliže před pár lety bylo "ternem" zvládnout skok s vodorovným vrutem (angl. butterfly twist), dnes vidíme některé závodníky provádět i dvojité vruty (hypertwist), což byla donedávna výsada jen několika málo čínských "wušistů". Stejně tak některým jedincům (Steve Terada) nestačí do svých sestav zakomponovat jednoduchý flashkick (salto vzad s kopnutím a dopadem na onu kopající nohu), nýbrž si v průběhu letu kopnou hned třikrát. Ti největší borci se pravidelně utkávají v soutěžích "Extreme Kick Contest", kdy jde o to provést nejlepší a nejkrkolomnější kombinaci kopů (kombo).
Freestyle K nejvýznačnějším sportovcům dnes patří již zmiňovaný Steve Terada, dále např. Matt Emig, Will Valentine, Daniel Sterling, v minulosti to byli Mike Chat, Jon Valera či Kim Do. Nastupující generaci reprezentuje např. nadějný Ryan Pinkston. Sportovní sezóna 2003 teprve začala a brzy se ukáže, jaké novinky pro nás tito borci připravili. Maxima lidských možností ještě nebylo dosaženo, a proto se jistě dočkáme i letos nových, dech beroucích technik a kombinací.
Pokud vás tato tematika zaujala a chtěli byste se o moderních bojových sportech dozvědět více, je tu pro vás nyní jeden horký tip. Elita českých freestylerů se schází na internetových stránkách www.nogravity.cz. Naleznete tam popisy jednotlivých technik, obrázky, videoklipy a řadu článků obsahově více či méně souvisejících se světem freestylu.

Kalari-indické bojové umění

3. ledna 2008 v 17:15 | Martin |  Kalari
Bojové umění Dhanur-védy učil své žáky Parašurám, který ho předal svým 21 žákům. Cvičení a bojové techniky se společně s buddhismem ve 4. století z Indie rozšířily do Číny a Japonska, kde se nadále vyvíjely a v současnosti jsou nejrozšířenější. Bojové umění Kalari, které se dodnes praktikuje v jihoindické Kerale, je asi nejautentičtějí škola původního indického bojového umění

V Mahábháratě, Rámajáně a dalších indických spisech se dočteme o šlechetných vladařích, udatných válečnících ovládající mystické zbraně a o kavalírském kodexu vedení válek. Například bitva na Kuruovském bitevním poli se odehrávala na odlehlém místě, aby nezasáhla civilisty, bojovali mezi sebou jen bojovníci stejného kalibru a po západu slunce boj utichl a všichni se odebrali do tábora. Porušení těchto pravidel se považovalo za podlost a necivilizovanost a pokud k tomu došlo, dotyčný ztratil tvář a svůj status i mezi svými. Králové a princové měli své mistry bojových umění - své guruy (učitele), kteří je zasvěcovali do tajů všemožných technik i mystických zbraní. Občas je poslali provádět tvrdá odříkání například do Himalájí, aby získali speciální zbraně od polobohů, především poloboha Šivy. Tolik historie 5000 let stará. Právem se můžeme ptát, co se z toho všeho dochovalo do dnešních dnů.

Indický původ bojových umění

Dnes k nám patrně nejznámější bojová umění přicházejí z Číny, Japonska a přilehlých oblastí. Tam se však podle většiny historiků dostala společně se šířením buddhismu právě z Indie. Mnich Bódhidharma sem z Indie ve 4. století přinesl buddhismus a bojová umění ho následovala. Slyšel jsem jednu z verzí, podle které mnichy v jednom buddhistickém táboře navštívil jiný mnich a shledal, že jejich tělesný stav a zdatnost byly katastrofální. Začal je tedy učit prvky bojových umění, které upravil pro zvýšení tělesné odolnosti. Výcvik tak plnil dvě funkce - měl zlepšil jejich tělesnou zdatnost a učil je, jak klášter bránit.

kalariDodnes se u asijských bojových umění tyto dva cíle operativně prolínají. Když je právě v módě cvičení pro zdraví, řekne vám čínský mistr, že vás naučí zdravotním cvikům a když je poptávka po učení bojových technik, bude vás učit, jak bojovat. Může to znít sice dost vypočítavě (a v některých případech tomu tak skutečně může být), ale jak si povíme dále, nemusí to být až tak úplně od věci...

Původ a účel

Původ bojového umění můžeme hledat v Dhanur-védě neboli vědě o válce a boji, kterou se tradičně učili vládci a kšatrijové. Slovo kšatrija se skládá ze dvou slov: "kša" znamená "utrpení" a "trájaté" znamená "ochraňovat". Kšatrija je tedy ten, který má ochraňovat své občany z ostatních tříd (obchodníky, zemědělce a kněží) od bolesti a utrpení způsobených lupiči a bandity, případně vnějšími nepřáteli. Nežijeme v Satja-juze a nežádoucí elementy se zákonitě objeví. Na jejich potlačení je pak potřeba násilí. Síla krále a kšatrijů měla odradit a co nejvíce eliminovat všechny tyto elementy ve společnosti. Nenásilí je výsadou bráhmanů a umění boje je tedy legitimní prostředek k udržení pořádku. Kvalifikovanost takového vladaře je samozřejmě klíčová. Pokud svého postavení zneužívá, pak je i jeho používání násilí neoprávněné. Tento problém se v průběhu času ukázal tak velký, že se v dnešní době většina hinduistických skupin přiklání raději k bráhmanskému nenásilí než k oprávněnému použití násilí, neboť nekvalifikovanost všech tříd společnosti včetně dnešních "kšatrijů" je vlivem Kali-jugy značná. Ale pokud se na to podíváme z idealisticko-historického hlediska - jestliže byl král šlechetný a udatný a jeho ctižádostí bylo chránit své poddané a třeba za ně i padnout v boji - tomuto principu asi nelze nic vytknout. Možná namítnete, že Ghándí vyhrál válku s Brity nenásilím, ale i to nemusí být až tak úplně pravda. Nechci mu v žádném případě ubírat jeho zásluhy, ale skutečný důvod, proč Angličané nakonec odešli, mohl být trochu odlišný. Zde bychom však mohli zabřednout do historických polemik a tak se raději vraťme zpátky k Dhanur-védě. Jejím snad nejznámějším učitelem byl Parašurám - inkarnace Krišny, Jehož příběh najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu. Od Něj se tomuto umění naučilo 21 žáků, kteří měli udržet mír v keralské zemi, kterou Parašurám získal z oceánu...

Kalari, Kalarippajat

"Kalari" doslova znamená "aréna" a "Kalarippajat" znamená "cvičení bojového umění uvnitř arény". Jihoindický styl bojového umění Kalari je asi jedním z mála, který se z původního bojového umění zachoval. Vzhledem k tomu, že jeho praktikování bylo za britské koloniální vlády pod trestem smrti zakázáno (A podívejme se, čeho se to Britové tak báli!), muselo být poté znovuobnoveno; pravděpodobně prošlo také svým vývojem a od původního stylu, který učil své žáky Parašurám, se zřejmě liší. Podle některých zdrojů nese dokonce i některé prvky dalších asijských umění, kterými bylo nejspíš zpětně ovlivněno. Jsou v něm patrné vlivy jak hinduistických, tak i islámských i buddhistických bojových i duchovních technik. Historikové udávají, že se tento styl vyvinul mezi 9. a 12. stoletím, jiné studie tvrdí, že jeho počátek je již ve 4. století našeho letopočtu a existuje v dnešní podobě již alespoň 1500 let. Z deníků středověkých cestovatelů se dozvíme, že Kerala byla ve 14. až 16. století roztříštěna do mnoha malých feudálních knížectví, která mezi sebou neustále bojovala a Kalari-aréna byla nedaleko chrámu v každé vesnici.

I přes nejasnou historii je dodnes patrná souvislost se systémem Dhanur-védy, ze které původně vychází. Kalari není ale jen bojovým uměním. Má vztah i k hathja-józe vzhledem k tomu, že při tréninku se tělo někdy natahuje do extrémních poloh, cvičí se soustředěnost na jeden bod (ekagrata) a hojně se využívá dechu a ovládání energií v těle (pránájama). Má spojitost i s ajur-védou (naukou o dlouhověkosti a zdraví), neboť se případná zranění z tréninku a boje léčí jejími metodami a jejích poznatků se používá i při boji.

Aréna

kalariAréna Kalari je vždy postavena od východu k západu asi 100 až 120 cm pod úrovní země. Hlína z jejího středu je použita na vytvoření valu kolem dokola. Je uzavřená a jen na východní straně má malý vchod. Bývá 10, 13 nebo 19 metrů dlouhá a široká polovinu této vzdálenosti. Případná střecha má patrně zastínit před prudkým jihoindickým sluncem a možná chránit i před monzunovými dešti. Celá konstrukce také částečně eliminuje velkou vlhkost vzduchu. Květina nebo rozsvícená lampa na nejvýše umístěné platformě slouží jako terč ke cvičení očí. Aréna ale není jen místem cvičení v boji. V jihozápadním rohu je oltář a hlavním Božstvem bývá obvykle Šiva a jeho energie Šakti nebo Ganéš odstraňující překážky. Jejich uctívání hraje velkou roli při vytváření charakterových vlastností žáka. Kalari totiž není jen o boji a zabíjení, ale také to respektu ke svému tělu, k protivníkovi, o umění ho znehybnit i vyléčit a o tom, jak myslí ovládnout tělo - jak duchem ovládnout hmotu.

Gurukkal - učitel

Cvičení může začít již ve věku osmi let, kdy je tělo schopné odolávat jisté dávce fyzické a psychické zátěže. Výcvik má pod dohledem "gurukkal", učitel bojových umění. Škola v Kalari se tak může stát součástí každodenního rozvrhu. Cvičení začíná tím, že si žák namaže olej po celém těle, obleče si "kačču" neboli bederní roušku (ženy halenu a kalhoty) a pokloní se v dandavátu gurukkalovi. Gurukkal stojí v západní části Kalari a dává pokyny žákům, kteří jsou ve východní části. Je zajímavé, že i cvičení se řídí podle světových stran, protože podle Ajur-védy by příliš časté opakování některých cviků v určitém směru mohlo být nepříznivé.

Léčení

Gurukkal také plní funkci doktora a léčitele. Léčitelský systém Kalari-čikitša vychází z Ajur-védy, ale liší se tím, že gurukkal osobně napravuje své žáky a dává jim masáže z bylin a olejů. Speciální masáže (ushičil) stimulují ohebnost svalů a tělesnou cirkulaci a pomáhají žákům získat předpoklady pro další cvičení. Provádí se jak rukama tak i nohama a její správné provádění vyžaduje dobrou znalost těla a nervového systému. Také znalost 107 nebo 108 "marem" neboli energetických bodů spadá do výbavy gurukkala. Marmy se používají při léčení, při tréninku i při boji.

Výcvik

Před samotným cvičením se provádí pozdrav, jehož pohyby a cviky spojené se soustředěním myšlenek představují boj s negativními myšlenkami, světskými touhami a strachem ze smrti. Jeho součástí mohou být i modlitby k Bohu o kuráž, o ochranu a o přečkání dalšího dne.

Fáze Meithari se skládá z různých cviků na protažení (především noh), na udržení rovnováhy, nácviku pozic těla, skoků, ohebnosti a rychlosti očí. Ty tvoří základní abecedu systému. V pokročilém stupni Meithari se žák učí ovládání těla, aby mohl lépe porozumět proudění energie v těle.

Zbraně

Druhá fáze Kolthari zahrnuje cvičení s různými zbraněmi: krátkými a dlouhými tyčemi, dýkami, meči, sekerami, palcáty, kyji a kopím. Při dokonale zvládnutém cvičení těla a mysli se zbraň stává prodlouženou částí těla. K tomu je však zapotřebí mnohaletého tréninku. Snad jediná část výzbroje, která zůstala stejná po staletí a neprodělala většího vývoje, je kruhový štít označený znaky a erby. Kvalitní mistrovský kousek při zásahu vydává zvuk podobný zvonu. Špatný zaduní jako pytel cementu.

Dech a mantry

Třetí fází je Ankathari neboli trénink souboje se zbraněmi. Jen několik málo studentů dospěje do takového stádia, že mohou přistoupit k učení dechových cvičení a pronášení manter, které mohou přinést bojovníkovi "šestý smysl" či válečnickou intuici. Může například vyrozumět, že se blíží útok, i když ho očima nevidí a podobné věci. Mistr však učí tyto techniky pouze vybrané žáky (což známe i z Mahábháraty) a zůstávají jedním z tajemství tohoto umění. Po završení výcviku se žák může stát mistrem a pokračovat v tradici tím, že si otevře svoji školu.

Tanec

kalariNěkteré prvky cvičení Kalari zaujaly některé tradiční i moderní taneční školy, které je zařazují do svých výukových systémů. Proto často najdete vedle sebe školy Kalari i výuku tradičních indických tanců. V Indii dnes najdeme asi 75 škol Kalaril s 3000 žáky, kteří se učí Severní nebo Jižní styl Kalari.

Proč se tím vším zabývat?

Ve světě střelných, paprskových, biologických, psychologických a kdovíjakých dalších zbraní, kde se většina bitev odehrává ve světě médií, financí a bankovnictví, je tato otázka opravdu nasnadě. Ale své místo v každodenním životě anebo duchovním životě může mít i bojové umění.

Třeba už jen proto, že někteří z nás mohou po letech strávených v meditativně a či sedavě laděném prostředí shledat, že náš zdravotní stav je v podobně katastrofálním stavu jako u zmíněných buddhistických mnichů. Já osobně jsem se i kvůli tomu rozhodl zapátrat v této oblasti a do svého života zařadit některá cvičení, podle sokolského hesla "ve zdravém těle zdravý duch."

Pro zvídavé by bylo jistě zajímavé vypátrat, co vlastně všechno mistři bojových umění dokáží a jestli je i dnes možné se naučit ovládat alespoň náznak nějaké té mystické síly či zbraně, o kterých se můžeme dočíst ve Védách.

A pro bhakty, oddané, je dobré znát alespoň základy bojové etiky, protože Krišna se ve Své Dváraka-líle jako král účastnil mnohých politických a vojenských záležitostí. Je to prostředí, ve kterém se odehrávaly Jeho kšatrijské zábavy s velkými oddanými jako byli Pánduovci a praotec Bhíšma. Pokud se v něm nebudeme alespoň trochu orientovat, uniknou nám i jemné nuance jejich vzájemných vztahů a blažených zábav

Co je vlastně Escrima?

3. ledna 2008 v 17:09 | Martin |  Escrima
escrimaI pro historiky je těžké udělat si ucelený obrázek o dějinách filipínského bojového umění s chladnými zbraněmi Escrima. Zdá se, že musíme dnes vycházet z toho, že současná Escrima je jakási symbióza z původních domorodých systémů a španělského vlivu. Konec konců 300 let španělské nadvlády muselo zanechat na Filipínách své stopy. Jak jinak by se dali vysvětlit historické záznamy např.o potlačení vzpoury v Pangasinan z roku 1762, kde Španělé úspěšně použili domorodých jednotek pouze pod velením španělského důstojníka?

Zdá se mi, že Španělé chytře využívali metod, které před nimi praktikovali již Římané ve 4.století, kdy v boji proti germánským kmenům používali jimi vycvičené germánské vazaly. Ti znali velmi dobře své soukmenovce, jejich zvyky, tradice a bojové strategie. I Britové použitím té samé metody byli schopni se 40 000 muži ovládat celý indický kontinent.
Je tedy zřejmé, že jako Escrimadores byli nazýváni ti domorodí bojovníci, kteří se v zájmu a pod vedením Španělů naučili španělskému šermířskému umění. Spojením domorodých technik Escrimy a španělských technik šermu byli poté svým soukmenovcům skutečně nebezpečnými protivníky.
Zatímco v Evropě je filipínské bojové umění Escrima relativně málo známé, tak oproti tomu v USA je díky filipínským utečencům velmi rozšířené a oblíbené. Do podvědomí veřejnosti se dostalo mimo jiné také díky již zemřelému Bruce Lee a jeho filmům.
Důležitou součástí výuky v Escrimě je mentální postoj k boji. Nejde jenom o efektivní techniky a vývoj explosivní síly, ale i o pozornost, kontrolovanou agresivitu a vyrovnání se se stresovými faktory v boji. Proto je tento systém vhodný i pro ženy a nesmělé lidi. Bylo zjištěno, že o úspěchu v boji rozhoduje asi ze 60% psychika člověka. Defensivní a ustrašené držení těla neposkytuje v nebezpečí obranu. Proto žák, který se učí Escrimu, se naučí nejen efektivně bránit se skoro všemi předměty denní potřeby, ale také prochází komplexním výcvikem přístupu k boji. Naučí se kompletně ovládat sebe a svou tělesnou sílu a díky mnoha takto zaměřeným průpravným cvičením žák už po poměrně krátké době cítí první pozitivní účinky a schopnosti. Na druhou stranu učitel (Guro) očekává od svého žáka, že projeví dostatečnou pilnost i trpělivost a prokáže svému učiteli přirozený respekt.
Pokračování příště…
Ladislav Hodač, AVSE
(Asociace Ving Tsun, Security System a Escrima) Escrima fotosérie: 1.díl - 1 tyč (Uno Macana)
escrima 1
escrima 2
escrima 3
escrima 4
escrima 5
Popis k fotografiím:
1. Escrimador stojí proti útočníku ve střehu a udržuje bezpečnou vzdálenost.
2. Útočník provádí úder tyčí na hlavu. Escrimador jde z linie útoku a zároveň tento útok blokuje.
3. Escrimador si po bloku otevírá prostor pro jeho následný útok…
4. …a volnou rukou fixuje útočníkovu ruku s tyčí.
5. Následuje vpich tyčí na útočníkův krk.