Ultimátní zápasy – krvavé boje adrenalinových monster?

9. prosince 2007 v 10:17 | Martin |  zajímavosti
ultimátní zápasyUFCSvět tzv. kontaktních disciplín bojových sportů a umění se v průběhu let pomalu, ale jistě proměňoval - ubývalo chráničů a pravidel, přidávalo se na síle. Karate kumite vystřídal semikontaktní a fullkontaktní kickbox, velké popularitě se stále těší klasický a thajský box. Začátkem 90. let otřásl světem bojových umění nový fenomén - tzv. ultimátní zápasy, "boje téměř bez pravidel". Někteří ultimátní zápasy zatracují, jiní nekriticky obdivují, bulvární média šílí, laik je zmaten. Co jsou to vlastně ultimátní zápasy - krvavé boje adrenalinových monster v kleci, nebo vrcholový sport?

V pátek 23. listopadu 1993 se v coloradském Denveru stal filmový Krvavý sport realitou. V osmiúhelníkové kleci se utkali bojovnící různých stylů - sumó, savate, kickboxingu, karate, shootfightingu, taekwondo a brazilského džúdžucu. Konal se první Ultimate Fighting Championship.
Jak to nakonec dopadlo mnozí z vás ví - zápasník brazilského džú-džucu Royce Gracie se za pomocí úchopů, pák a škrcení v boji na zemi bez problémů propracoval do finále a porazil francouského bojovníka stylu Savate Gerarda Gordeaua.
Rodina Gracieů snesla svět bojových umění z oblačných výšin kopů a úderů - téměř doslova a do písmene - na zem, do králoství škrcení a pák, tedy králoství boje na zemi. Svět zachvátila horečka boje na zemi a slova jako řecko-římský zápas, džúdó, brazilské džúdžúcu či shootfighting se dnes skloňují ve všech pádech.
V boji ve stoje vychází především z technik thajského boxu, na zemi pak využívá zápasnický arsenál různých stylů, např. džúdó, džúdžucu a řecko-římského zápasu. Techniky ve stoje se skládají z klasického repertoár kopů a úderů; v klinči se setkáváme především s kopy koleny a údery lokty. Následným porazem, strhem, přehozem či sražením přechází boj do zápasu na zemi. Zde se kromě úderů pěstmi a lokty či kopy koleny setkáváme především s různými druhy pák či škrcení. Boj končí většinou vzdáním soupeře.
Povězme si něco o pravidlech. V ultimátních zápasech existuje několik disciplín - od v uvozovkách "nejměkčího" shootfightingu přes nejčastější vale tudo až po královskou kategorii, nejprestižnější a pravidly nejméně omezený ultimate fighting. Nejrozšířenější disciplínou je tzv. vale tudo - bojovníci, jejichž váha se může lišit max. o 3,5 kg zápasí na jedno kolo po dvaceti minutách. V nejtvrdší disciplíně zvané ultimate fighting dokonce nejsou váhové kategorie a souboj není časově ohraničen.
V čem se pravidla ultimátů a klasických kontaktních sportů dále liší? Předně, neexistuje zde bodování - udělují ze pouze mínus body, např. za použití zakázaných technik. Chrániče jsou omezeny na nutné minimum, tj. suspenzor a chrániče na zuby - žádné boxerské rukavice, žádné helmy, chrániče hrudi či holení.
Mezi tzv. zakázané techniky patří kousání, útoky na oči, údery dlaní na ušní bubínky; strkání prstů do úst a nosu soupeře (tzv. fish hook); trhání uší, úst, a nosu soupeře. Ostatní techniky jsou dovolené, což ponechává bojovníkům rozsáhlou paletu technik.
Navzdory bulvárnímmédiím dychtících po senzaci, nelze položit rovnítko mezi starověké zápasy gladiátorů a ultimátní zápasy, jak se občas tvrdí. Předně, ultimátní zápasy nejsou bojem na život a na smrt, ale sportem, byť tzv. extrémním či adrenalinovým. Cílem není - laicky řečeno - zbít soupeře do krve, ale dostat ho na zem a přinutit ho pomocí vhodné techniky - např. páky či škrcení - aby se vzdal. Zápas pečlivě sleduje několik osob - ringový rozhodčí, pomocný rozhodčí, lékař a trenér - kteří mohou zápas v případě, že by některému ze závodníků hrozila vážná újma na zdraví, kdykoliv přerušit; stejně tak závodník může boj kdykoliv vzdát.
Jakékoliv prohřešky proti pravidlům se trestají - mínus body či diskvalifikací. Nutno dodat, že na rozdíl od běžných sportů jako jsou fotbal či hokej se s úmyslnými fauly v ultimátních zápasech setkáváme jen velmi zřídka, ba téměř vůbec. Na rozdíl od obecného povědomí mají ultimátní zápasy ve štítě vepsány jasná pravidla a fair-play.
V České republice jsme se s ultimátními zápasy mohli poprvé setkat na vánočním večeru bojovníků v pražské Lucerně v r. 1996. V zápasu v tzv. shootfightingu, vloženém mezi thaiboxerská klání, se mezi sebou střetli Leoš Kratochvíl a Petr Zelinka, který ze zápasu vyšel po úspěšném škrcení jako vítěz.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaký styl děláte?

Kung Fu 40% (537)
Karate 12.7% (171)
Taekwondo 8.5% (114)
Capoeira 5.4% (72)
Kickbox 14.4% (193)
Jiu Jitsu 10.4% (140)
Muay Thai 8.6% (116)

Komentáře

1 Hák Hák | 28. dubna 2009 v 12:30 | Reagovat

neni to sport pro vsechny

2 shogun shogun | 17. ledna 2010 v 12:22 | Reagovat

je to sice dost tvrdé ale asi jedna z nejlepších "soutěží" pro porovnávání BU/BS

3 K.O. K.O. | 6. března 2010 v 9:11 | Reagovat

No je to normální sport není to tak nebezpečné jak to vypadá a neslouží to k porovnávaní ruznych stylu!je to pro pobavení diváku a ti borci co se tam byjou za to dostavají prachy je mnoho asociací než jen UFC

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama